Moje první otázka míří na Jablonec. Jak je to tu s veřejným prostorem?
Zásadním problémem je malý zájem vedení města o podobu a fungování veřejného prostoru. Když jsme zakládali spolek PLAC (zkratka pro Platform for Landcape, Architecture and Culture), měli jsme vizi, že budeme řešit otázky vzhledu veřejnýho prostoru a kulturních intervencí a že rozumný politik s námi bude rád spolupracovat a díky naší aktivitě získávat politické body. V tom jsme byli naivní. Po letech snahy o diskuzi a tematizování otázek veřejného prostoru kulturních intervencí, architektury a podobně jsme vnímáni jen jako kverulanti.
Co město samotné, vyvíjí aktivity vedoucí k živějšímu veřejnému prostoru?
Město se aktivně stará o masovější společenské akce, ambicióznějších kulturních aktivit je pomálu. Na základě naší knížky O jablku a dalších (průvodce po jabloneckém výtvarném umění ve veřejném prostoru 60. až 80. let 20. Století) nás město oslovilo k pravidelným článkům do jabloneckého měsíčníku, kde jsme pak problematizovali stav a přesuny jednotlivých soch, podobu jejich okolí a obraz města obecně. Dokonce nás město požádalo, abychom ve spolupráci s žijícími autory navrhli opravy a úpravy některých děl, s realizací je to ovšem vlažnější. Lépe fungovala spolupráce s Jablotronem, což je soukromej subjekt, s nimi se podařilo zachránit alespoň ve fragmentu část kašny Oko a šperk od Karla Kronycha, slíbili taky revitalizaci větrného mobilu od Jiřího Nováka.
Máte na radnici nějakou „spojku“? Funguje v Jablonci třeba městský architekt?
Na jednom setkání v jabloneckých lázních jsme se od náměstka primátora pro rozvoj Lukáše Pletichy dozvěděli, že s městským architektem nebyla v Jablonci dobrá zkušenost, takže ho zrušili. Tento argument je v principu přinejmenším pozoruhodný, evidentně souvisí s komplikovanou praxí konkrétní osoby, ovšem tento důvod se těžko dá považovat za legitimní. Město si zřídilo poradní sbor architektů, který však svolává jen zřídka pro odsouhlasení vybraných záměrů. Kompetence a kontinuita činnosti takového orgánu je tedy slabá.
Hovoříte-li o identitě města Jablonce, tak by mě zajímalo co pro vás je dnes a co by mohl být? Nebo co byste chtěli, aby byl?
Jablonec je zasazen do specifického prostředí Jizerských hor, což je jasná turistická devíza. Identitu Jablonce tvoří urbanistická struktura z 19. století a dostupná okolní krajina. Zásadní identitální prvek, pokud má Jablonec zůstat Jabloncem, je udržet lidi v centru, což se neděje: vylidňuje se centrum a lidé se vystěhovávají na periferii, která se rozrůstá do šířky. V centru je naopak řada prázdných bytů a úkolem vedení města je napomáhat vytvářet natolik atraktivní prostředí, že se znovu probudí zájem o život ve velkorysých prostorech historizujících a secesních budov. Řada domů v centru jsou v soukromém vlastnictví, mimo jiné i dlouholetých zastupitelů. Město však v tomto ohledu nemá žádnou bytovou politiku ani vizi toho, jak prostředí centra znovu zatraktivnit.
Co je tedy priorita města, respektive radnice?
Volební programy stran i koaliční dohody jsou v Jablonci už spoustu let velmi vágní a nenesou zřetelnou ideu toho, čím chce město být. Podobně ani strategický či územní plán nepřináší srozumitelnou ideu, se kterou by se obyvatelé mohli výrazněji identifikovat. Sledujeme spíše sled operativních rozhodnutí, která často bývají motivována osobními zájmy některých aktérů.
Vraťme se k živému umění. V textu k městským zásahům citujete historičku umění Karolínu Jirkalovou, která hovoří o „kultivaci každodennosti“. Jak je to v Jablonci s živým uměním?
Na vernisáži výstavy jabloneckých Městských zásahů pan primátor slíbil, že alespoň jeden z návrhů město zrealizuje. Nakonec vznikla jen Galerie Kaplička, kterou jsme si vytvořili jako PLAC sami. Kapličku provozujeme už třetí rok a děláme kolem šesti výstav ročně. Objekt barokní kapličky obklopené paneláky je sice trochu bizarní, ale pro umělce zajímavý. Vystavovali u nás známí i méně známí umělci, realizovali jsme zde několik projektů vlastních studentů a všechny akce lze v rámci možností považovat za úspěšné. Líbí se nám, že tam skutečně rezidenti zažívají každodennost: projekt je zajímá, ptají se, co bude příště a dění v Kapličce sledují. A pak vždy 21. června organizujeme takový minifestival Svátek hudby, kdy v různou hodinu různí hudebníci vystupují v různých lokalitách poblíž jabloneckého centra.
Na Kapličku vám přispívá město?
Město nám objekt kaple zapůjčuje a dosud nás v rámci dotačního programu na kulturní aktivity finančně podporovalo. V roce 2016 přispěl i liberecký kraj. Zatím nevíme, zda se rozhodli nám přispět i letos, nebo ne. Jaký na to mám peníze, se dozvídáme až zhruba v polovině roku, což poněkud komplikuje plánování výstav.
Říkáte-li, že okolo chodí lidi a o dění v kapličce se zajímají – na svém webu se odkazujete právě na veřejný zájem. Jak probíhá spolupráce s veřejností?
Formálně veřejnost zastupovali někteří členové PLACu v rámci námitek k návrhu územního plánu. Jinak jsme například v kontaktu s osadními výbory, konkrétně s Mšenským, kam spadá i Kaplička a sochy popsané v průvodci, zvláště pak plastiky Vratislava Karla Nováka. Ssadní výbory jsou schopný reflektovat zájem o veřejný prostor v lokalitě, kde působí – tak vznikl nápad opatřit sochy nějakým informačním systémem v návaznosti na naši knihu.
A když pořádáte diskuse, pracujete nějak s názory místních? Ptáte se jich, co by rádi?
To by mělo smysl ve chvíli, kdy bychom měli politickou ambici a chtěli bychom tyto lidi reprezentovat. Což tak není. My jsme aktivisti v oblasti architektury, urbanismu, umění ve veřejnym prostoru. Neděláme žádné systematické průzkumy veřejného mínění. Diskuzi, kterou se snažíme otevírat, chápeme spíš jako prostor pro zvyšování citlivosti k okolí, zpřesňování postojů i hledání konsenzu. Veřejný zájem je v naší definici úzce spjat s veřejným prostorem, který se pokoušíme kultivovat, či k takové kultivaci vybízet. Město Jablonec nad Nisou a jeho veřejné prostory mají sloužit rezidentům k jejich potřebám a potěše, což se snažíme nějak kultivovaně a konkrétně artikulovat.
Kaplička i Svátek hudby spadá pod dramaturgii vašeho spolku PLAC. Jsou tu i další iniciativy?
Funguje tu další spolek ArtproProstor, jehož duší je Anna Strnadová, původně chtěli oživit budovu jabloneckých lázní kulturními akcemi. Ta však není v současnosti přístupná, ArtProProstor se snaží nějaký aktivity přenášet do veřejnýho prostoru: v září chystají akci Dvorky, která se podobá našemu Svátku Hudby, jen bude mít jiný než hudební obsah a hlavně chce veřejnosti představit běžně nedostupná jablonecká zákoutí.
Spolupracujete spolu nějak?
Ano, aktivních lidí tu není moc. Podíleli jsme se na projektu v lázních: Jakub Chuchlík navrhl amfiteátr v bývalém bazénu a Honza Picko navrhl Jablečným lázním logo a tak. Nešlo ani tak o oficiální spolupráci spolků, spíš o spolupráci konkretních lidí.
Děláte toho docela dost: pořádáte přednášky, provozujete Kapličku, vydali jste publikaci o sochách... Co z toho nejvíc přispívá k probuzení zájmu o architekturu nebo urbanismus?
Asi cyklus přednášek Tištěná architektura, pořádaných ve Vladimírově knihkupectví Serius. Cyklus se věnuje knihám a textům o architektuře a od roku 2012 proběhlo víc než čtyřicet přednášek. Na minulém večeru se po přednášce Anny Beaty Háblové diskutovalo téma našeho nového obchoďáku, které je problematické nejen z architektonicky-urbanistického pohledu. Rekapitulovalo se, jak k výstavbě došlo a co bude možné s OC Central provést v budoucnosti. Město v jednání s developerem zafungovalo jako hodně špatnej reprezentant občanů. Od roku 2011 se pravidelně zapojujeme do celostátního festivalu Den architektury, který pořádá pražský spolek Kruh. A pak se s lidmi z ArtproProstoru angažujeme v občasníku Jádro Jablka, která je jakousi reakcí na oficiální Jablonecký měsíčník a nabízí názorově jiný pohled.
Čemu se v časopise věnujete?
Zatím jsou venku dvě vydání. První se věnovalo hazardu v Jablonci, tématu, kterému se dlouhodobě věnovali Anna Strnadová a Jakub Strnad v rámci aktivity Jablonec bez hazardu. Tato kauza naštěstí skončila plošným zákazem výherních automatů na území Jablonce na základě úspěšného referenda. Další se týkalo právě OC Central, které jsme probírali z různých, spíše kritických pohledů. Třetí by se mělo věnovat vztahu města a okolní krajiny, potenciálu Jablonce jako brány do Jizerských hor. Chceme popsat pár chátrajících nebo nevyužitých budov, protože město vlastní spoustu domů a není v jeho silách, aby je dobře spravovalo. Musí se s tím něco stát.