Veřejná půjčovna kol (tzv. Bike sharing) je automatizovaná síť navzájem propojených stanic se stojany a koly, prostřednictvím které si lze půjčit jízdní kolo a vrátit ho na kterékoliv jiné stanici.
V různých evropských městech již funguje okolo 400 samoobslužných veřejných půjčoven kol, ve kterých si uživatel může kolo vyzvednout a vrátit zpravidla 24 hodin denně. Nejčastěji se počítá s půjčováním kol ve městě pro dopravu na krátkou vzdálenost, respektive na krátký čas, existují ale i regionální systémy zaměřené na cykloturistiku. Ve městech obvykle bývá prvních 30 minut jízdy zdarma. Mezi nejznámější města s fungující veřejnou půjčovnou kol patří Londýn, Paříž, Barcelona či Stockholm.
Právě Stockholm je modelovou ukázkou nasazení systému. Protože parkování je stále dražší, k tomu Stockholm vybírá městské mýtné a dopravní prostředky veřejné dopravy (metro i tramvaje) jsou zaplněné cestujícími, je cestování na kole logickým, a dnes navíc i módním způsobem pohybu po městě. A v neposlední řadě je jeho nejrychlejším a nejlevnějším způsobem.
Bratislava
Tento fakt potvrdily i testy v Bratislavě. Pro cesty do vzdálenosti 3 až 5 km je kolo nejrychlejší vozidlo, v roce 2013 při speciálním pokusu byl dokonce i běžec rychlejší než automobil. Bratislava se proto rozhodla podpořit veřejnou půjčovnu kol nemalými prostředky – v roce 2012 investovala 632 tisíc Euro a v roce 2013 dokonce 776 tisíc Euro.
Bratislava plánuje investovat 300 tisíc Euro do rozšíření stávající pilotní instalace o dalších 20 stanic se 100 městskými koly umístěnými na území v rozsahu 3,5 km2. Stanice budou umístěny především na přestupních uzlech ve vzdálenosti 300 až 350 metrů od sebe. Z 80 % jsou určeny pro místní, zbylých 20 % kapacity má sloužit turistům. Výhodou je propojení systému se stávající „električenkou“, tedy městskou kartou pro cestování veřejnou dopravou. Do 30 minut je půjčení zdarma, měsíční předplatné stojí 5 eur a roční 20 eur (cena je odvozena od předpokládaného provozu po dobu 8 měsíců). Pokuta za nevrácení kola je vysoká, 400 eur. Logickým provozovatelem by byl dopravní podnik, ale Bratislava zvolila správu komunikací. Celý koncept drží pravidla poměru mezi množstvím kol a množstvím parkovacích míst 1:2, tj. na 100 kol 200 stojanových míst. Důraz se klade spíše na více stanic s menším počtem míst. V rámci integrovaného plánování dopravy je tak zřejmé, že město nesmí ztratit kontrolu, protože sdílení kol není izolovaným projektem.
Brno a Praha
Umístění semináře do Brna nebylo náhodné. Moravská metropole v současné době pracuje na zavedení samoobslužné půjčovny kol na svém území a podobně jako Praha prověřuje možnosti prostřednictvím studií. „Osobně si myslím, že zavedení systému veřejných kol by českým městům a konkrétně Brnu prospělo,“ těmito slovy přivítal účastníky semináře náměstek primátora Brna Robert Kotzian. V univerzitním městě jako Brno, má tento systém dostatečnou šanci na úspěch. Město si proto nechalo vypracovat technickou studii, která mapuje využití veřejných kol v jiných evropských městech a určuje základní technické standardy, jež by měl systém splňovat. „Automatická půjčovna kol by měla pokrýt širší centrum města sítí stojanů, v níž jsou jednotlivá místa od sebe vzdálená maximálně 300 až 350 metrů,“ doplnil Vladimír Bielko z odboru dopravy města. Studie podle něj měla za úkol hlavně vytipovat nejvhodnější místa pro stojany a rovněž navrhnout technické standardy, které by měl systém splňovat. Dalším krokem je studie proveditelnosti, kterou město plánuje zadat ještě v tomto roce a která vyčíslí finanční náročnost celého systému.
Stejný cíl – vybudovat veřejnou automatickou půjčovnu kol – si vytyčila také Praha. Město započalo své aktivity v této oblasti na podzim loňského roku. Prvním krokem byla příprava studie finanční proveditelnosti, která se týkala projektu 1000 kol rozmístěných na území širšího centra naší metropole.
Cíl veřejné půjčovny kol
Veřejná půjčovna kol není levná, málokdy je rentabilní, a někdo musí logicky její provoz zaplatit. Je tedy politickým krokem, kterým město propaguje a potvrzuje svůj záměr podporovat cyklistiku jako nedílnou součást městské dopravy.
Veřejná půjčovna kol nemá významný podíl na přepravní práci (představuje 0,5 % cyklodopravy), zato ovlivňuje širší přijetí bicyklu jako funkční alternativy osobního dopravního prostředku. Cyklistice je propagačním nástrojem, turistům službou, cestujícím nabídkou řešení posledního kilometru jízdy veřejnou dopravou, a navíc zlepšuje image města.
Hlavním cílem je znormalizovat cyklistiku, tedy naučit lidi si kolo pro cestování po městě pořídit, a nikoliv jim je koupit. „Není reálné očekávat ziskový projekt, fungující systémy musejí být dotované podobně jako veřejná doprava, kterou především v centru města doplňují,“ říká Koucky. Jeden důsledek ale mohou potvrdit prakticky všechna města, která veřejná kola vyzkoušela. Jízdní kolo začalo být (často velmi dramaticky, doslova „přes noc“) vnímané jako běžný dopravní prostředek. Také proto jsou veřejná kola důležitá, působí totiž jako katalyzátor masovějšího rozvoje cyklistické dopravy.
V Holandsku, zemi cyklistiky, je možné si na železničních stanicích za 2 eura půjčit kolo na celý den. Ve Skandinávii města na provoz přispívají 50 % a investují standardně 60–80 milionů švédských korun (180–240 mil. Kč) ročně do cyklistické infrastruktury. Některá i pětkrát tolik. Důvody jsou hned tři – levnější integrovaný dopravní systém, lepší životní podmínky a zdravější obyvatelé. Investice do cyklistiky alespoň v řádu milionů se tak určitě vyplatí i u nás.
A kde na to vzít? Musíme začít striktní regulací parkování osobních vozidel a výnosy pak investovat do rozvoje ohleduplného ekonomického a ekologického způsobu cestování po městě.