„Krásné místo k životu vytváří pocit hrdosti a pomáhá svým obyvatelům získat ztracenou důstojnost,“ říká Brenda Rosen, generální ředitelka neziskovky Breaking Ground. A popisuje cesty, které za osmadvacetiletou historii společnosti vyzkoušela. „Jedním z nejdůležitějších úkolů je rozbít stigma spojené s institucionálním bydlením pro bezdomovce,“ říká Brenda. „Věříme, že skvělý design může být silným nástrojem pro povzbuzení a podporu jednotlivců a komunit.“
Kontext je důležitý
Zásadní je vytvořit bydlení, které dokonale splyne se sousedstvím. Základní podmínkou je dostupnost zdrojů a infrastruktury: pracovní místa, školy, doprava. Neziskovka Breaking Ground (podobně jako mnohá města) vlastní a spravuje několik nemovitostí. Ať jsou to historické domy v působní zástavbě nebo inovativní nové budovy, vždy se snaží vytvořit bezpečné, cenově dostupné bydlení, které má přínos pro celou komunitu. „Nejde jen o to změnit životy obyvatel, ale také o to vytvořit bloky pro živé, rozmanité čtvrti,“ píše se ve zprávě o dostupném bydlení v New Yorku.
Stejná studie také zmiňuje narůstající důležitost designu při řešení současných městských potíží. New York pro nás může být inspirativní minimálně tím, že město na podobných projektech spolupracuje s různými subjekty: uměleckými akademiemi, obdobou naší Komory architektů, s oddělením městského plánování (v Praze IPR), institucí pro zachování a rozvoj bydlení, oddělením designu a konstrukce a hospodářskou rozvojovou korporací. Je to zapotřebí: z průzkumů, které si v New Yorku udělali, vyplývá, že pouze 17 % Newyorčanů žije v tzv. nukleárních rodinách (tzn. dvě generace, rodiče a děti); větší podíl lidí žije samo, nebo ve sdílených domácnostech v tzv. patchworkových rodinách. Zvyšuje se počet lidí pracujících z domova, což přináší nové nároky na bydlení/kancelář, zvětšuje se také podíl seniorů v populaci. Všechny tyto fenomény je potřeba brát v potaz.
V Evropě neexistuje jednotná definice pojmu „sociální bydlení“; mohou to být vládní nebo městské projekty, filantropické aktivity spadající pod charitu nebo kolektivní akce organizované samotnými občany. Společnou ideou všech těchto projektů je myšlenka, že existují alternativy k čistě tržnímu hospodářství, v němž jsou znevýhodněny sociálně slabé skupiny obyvatel. (Obchodníci se sociálními byty, kteří zneužívají sociálně slabé prostřednictvím špatně nastaveného systému příspěvků na bydlení, jsou smutná česká realita.)
Ale vraťme se ke kráse. „Není v pořádku stavět krabice, které nevyhovují komunitnímu životu,“ říká Claudia Herasme, ředitelka oddělení městského designu v New Yorku. Nejlepší příklady sociálního bydlení, které byly dosud navrženy a postaveny, vycházejí z kombinace tvůrčího společenského plánování, nejmodernějších strategií udržitelnosti a vysokými estetickými standardy. Mnoha lidem už totiž došlo, že kvalitní bydlení pro lidi s nízkými příjmy je základním prvkem stability života městských obyvatel.
Jejich jednoduchý bílý dům, navržený pro rodiny v nouzi, stojí na v městečku Schaerbeek, na jedné z přístupových cest do Bruselu. Má ambice měnit identitu svého okolí: svým tvarem, doširoka otevřeným nárožím, vítá návštěvníky hlavního města. Dům se skládá ze světlých pasivních bytů, které jsou poskládané okolo vnitřního nádvoří, a ze složitého schodiště, které umožňuje výhledy na všechny čtyři světové strany. Dům byl navržen po složitých přípravných participačních procesech, které ve finále umožnily rozvíjet a měnit urbanistické nastavení města. Autoři dům postavili s myšlenkou, že bydlení pro lidi v nouzi by nemělo být o nic horší, než jaké jsou prestižnější budovy. Konstrukce je pohodlná a trvalá, má zateplenou fasádu, odvětrání s rekuperací tepla a solární panely pro výrobu teplé vody, což zajišťuje komfort i nízkou spotřebu obyvatel.
POGGI and MORE architecture, Francie
Francouzské studio se svým domem nazvaným White Clouds (Bílé mraky) pokusili rehabilitovat původní dělnickou čtvrť ze 70. let. Dům, jehož konstrukce připomíná dětskou stavebnici, má na všechny strany otevřené výhledy do krajiny. Takto navržená stavba se neuzavírá sama do sebe, ale naopak se otevírá do okolí. Soukromí svých obyvatel zajišťuje perforovaná fasáda. Vnější prostory balkónů a lodžií poskytují přídavné prostory vybavené užitnými místnostmi (sušárna, umývárna, sklad). Tyto místnosti jsou nejvýraznějším prvkem francouzského domu a nabízí svým obyvatelům vlastnosti rodinných domů.
Bytový komplex v Sa Pobla vychází z kontextu svého okolí, vlastně by měl být nenápadný – ačkoli právě tato nenápadnost z něho dělá dům neobvyklé krásy. Seskupení tří domů, které na sebe plynule navazují, vytváří uprostřed společné nádvoří, zatímco druhá strana zarovnává uliční linii. Základní bytové uspořádání je garsonka, případně dvoupokojový byt, do nichž se přidávají další malé prostory. Tato variabilita by měla vyhovovat veškerým nárokům na moderní sociální bydlení.
Více vizuální inspirace najdete například zde.
Jak daleko jsme my?
U nás je s myšlenkami na sociální bydlení, tedy bydlení pro lidi ohrožené chudobou či lidi dosud žijící ve vyloučených lokalitách (stranou městské infrastruktury, na ubytovnách a v azylových domech), nejdále Brno, které za svůj projekt Rapid Re-Housing získal cenu od Evropské komise. Protože v Brně neexistuje systém ekonomicky dostupného bydlení, které by lidem umožnilo skromné, ale důstojné, nezávislé a stabilní bydlení, rozhodli se pro pilotní projekt, v němž ubytovali padesát rodin do městských nájemních bytů. Očekávali, že do rodin, u kterých došlo ke stabilizaci v bydlení, se budou vracet děti z ústavní péče, zlepší se životní podmínky a sociální začlenění rodin a zároveň se sníží veřejné výdaje na tyto rodiny. A skutečně se to podařilo: „Podle prvních výsledků některé rodiny prokazují zlepšení v chování dětí, v oblasti jistoty a zaměstnanosti. Příjemci v novém bydlení nacházejí své místo a soukromí. Také nalézají bezpečnost, klid a stálost. To má velký vliv na jejich děti: jsou šťastné a vyrovnanější. Došlo i k jednomu opětovnému sjednocení rodiny: jedno dítě se vrátilo k rodině z dětského domova.“
Představitelé několika měst (Kadaň, Liberec, Vsetín, Chomutov, Ostrava) už Brno kvůli projektu navštívili, aby se o zdejším přístupu dozvěděli víc. Média v březnu 2018 informovala o tom, že některé z nich skutečně začala jednat: Liberec na základě této návštěvy spustil vlastní projekt Bydlení především. Kromě obydlení městských nájemních bytů začali v Liberci spolupracovat se soukromými majiteli bytů. Na Praze 7 se podařilo ubytovat všechny nízkopříjmové rodiny s dětmi. Je také důležité zmínit, že do projektů se zapojila síť neziskových organizací. Jednou z nich je Platforma pro sociální bydlení, která mj. nabízí osvětu ohledně snižování bezdomovectví.
V Ostravě se začaly scházet pracovní skupiny k vytvoření Koncepce sociálního bydlení. V nich zasedají lidé z různých oborů: jsou zde zástupci magistrátu, městských obvodů (odborů majetkových, bytových, sociálních), neziskových organizací a dalších ostravských i mimoostravských odborníků. Jedna pracovní skupina se zabývá rozvojem a udržitelností bytového fondu a další krizovým, sociálním a dostupným bydlením a prací s cílovými skupinami. Vznikla také skupina z příslušníků cílových skupin, která se na tvorbě koncepce bude podílet.
Zatím nás to nezajímá (ale mělo by)
Ačkoli v kontextu naléhavosti bytové krize se může hledisko krásy zdát povrchní, příklady z New Yorku a dalších měst ukazují, že je to budoucí cesta. Jednou z výjimek je – opět brněnský – bytový dům Zderadova od ateliéru AGP (architekti Roman Gale, Michal Palaščák). Z tohoto ojedinělého příkladu je vidět, že téma sociálního bydlení u nás zatím není příliš populární – naléhavost bytového problému by ale situaci mohla v krátkém čase změnit.