Čím dál tím častěji se objevuje v médiích informace o měření oxidu uhličitého (CO2) ve školách. Například Česká rada pro šetrné budovy zahájila minulý rok projekt Zdravá škola, v rámci kterého ve dvou pilotních školách zjišťovala kvalitu jejich vnitřního prostředí [1]. Také Státní zdravotní ústav vykonal měření, a to celkem až na 12 školách [2]. A další přibývají i z řad soukromých firem, např. pilotní instalace měření od O2 [3].
Školy se postupně renovují, zateplují a vybavují nepropustnými plastovými okny, aby nevznikaly tepelné ztráty. Zapomíná se ovšem už na kvalitu ovzduší i když dle platných norem (ČSN 73 0540-2: Tepelná ochrana budov) má být dodržení požadavků na větrání upřednostněno před dosažením energetických úspor. Vznikl i metodický pokyn pro návrh větrání škol od ministerstva životního prostředí [3], který popisuje varianty, jak tento problém s větráním řešit.
A problém to skutečně je. V nevětraných místnostech se hromadí CO2, což je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, který produkuje člověk mimo jiné i dýcháním. Běžná úroveň koncentrace ve venkovních prostorách dosahuje v závislosti od lokality hodnot do 500 ppm (“parts per milion”). Zvýšená koncentrace tohoto plynu pak zapříčiňuje únavu, ospalost a nese sebou i další zdravotní rizika jako je bolest hlavy. Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby určuje maximum povolené koncentrace CO2 na 1500 ppm. Ve školách se přitom hodnoty, dle předchozích měření, pohybují i nad úrovní 5000 ppm!
Řešením, které se nabízí i dle výše uvedené metodiky, je instalace dobře nakonfigurovaných automatických rekuperačních jednotek. Školy ovšem na tyto poměrně nákladné investice nemají finance [5]. I proto se brněnská společnost RehiveTech, která je spin-offem Vysokého učení technického v Brně [6], rozhodla do škol a školek za pomocí jednotlivých městských částí nasadit systém pro naučení se správnému větrání. Nasazovaný systém se skládá z CO2 senzoru (A), který poskytuje přes centrálu (B) data do centrální aplikace, kde jsou tato data i s ohledem na venkovní podmínky vyhodnocována. Zpět se pravidelně posílají příkazy, které ovlivňují barvu světla, které je v podobě pro děti sympatického mráčku přítomno v třídě. Toto světlo svými barvami signalizuje, jak je dané prostředí zdravé s ohledem na úroveň koncentrace CO2, a nebo také s ohledem na úroveň vlhkosti. Děti a zejména pak personál má k dispozici návod, jak se chovat v každém stavu. V ukázkové pilotní instalaci v brněnské škole došlo pak po třech měsících k pokusnému vypnutí signalizačního barevného světla. Další měření ukázalo, že osazenstvo se naučilo samo kontrolovat své vnitřní ovzduší na základě místních podmínek. Takže dále již nedocházelo k nežádoucím extrémně vysokým hladinám CO2 protože se učitelé naučily větrat správně.
Celý popsaný systém je přitom postaven na již existujícím řešení [7], které uvedená firma nabízí jako komplexnější produkt do firemního prostředí. A to nejen pro účely udržení zdravého prostředí ale i pro vyřešení automatické docházky zaměstnanců a například i pro zabezpečení kanceláří. Navíc ve spolupráci s FIT VUT v Brně toto řešení v rámci dotačního projektu od TAČR rozšiřují o inteligentní služby a funkce. Například o predikci stavu ovzduší za účelem upozornění o špatném stavu ještě před tím, než taková situace vůbec nastane. Nebo také o predikci situací, kdy může dojít v zimním období ke kondenzaci vody na oknech a na chladnějších místech s cílem zabránit škodám nejen na zdraví ale i na majetku.
[2] https://www.novinky.cz/veda-skoly/465626-skoly-trapi-oxid-uhlicity-a-prach.html
[3] http://www.o2its.cz/o2-meri-pomoci-internetu-veci-kvalitu-ovzdusi-zacina-v-prazskych-skolach-2/
https://www.novinky.cz/veda-skoly/441160-nespravne-vetrani-je-castym-problemem-skol.html
[4] http://www.opzp.cz/dokumenty/274-metodicky-pokyn-pro-navrh-vetrani-skol?verze=1
[7] www.aurorahub.io