Pořadatelům akce Otevřená ulice jde hlavně o to, dostat lidi z gaučů do ulice, přiblížit je sobě navzájem a posílit tak komunitní pouta. „Aktuálně si žijeme v ideálních podmínkách, jsme město střední velikosti, nikoli velkoměsto! Kde nám to přijde zajímavé, tam to oběhnem: stačí zavolat jednomu člověku, zeptat se ho dopředu a všechno lze vykomunikovat,“ pochvaluje si Filip Šádek, který stál u zrodu slavnosti. Aby se podobná akce úspěšně rozjela, je zapotřebí několika věcí.
Nadšení aneb bylo nás pět
Na začátku byla Hanka Morová a Josef Čáslava. Znali pražské Korso Krymská a navštívili akci Šultysové čtvrtky v Kutné Hoře, kde se hostinští pokusili oživit prostor náměstí večerním programem. Jejich představa však byla jiná, zakládala se na propojení veřejnosti a lokální kulturní produkce. Nosným prvkem se stala fotografie – v roce 2015 poprvé vznikla tzv. kolíčková galerie a také parta Otevřené ulice: fotografové Josef Čáslava, Hanka Morová a Jaromír Novotný přizvali kamaráda Tomáše Tesaře na hudební koncepci a nakonec nově zvoleného zastupitele Filipa Šádka na koordinaci. „Během měsíce jsme upekli akci Otevřená ulice, vybrali jsme prostor, rozjeli jsme to a od začátku se vezli na neskutečný vlně pozitivna,“ vypráví Filip Šádek. Nadšení bylo třeba také z důvodu financí: jedinou reklamu obstaraly sociální sítě a plakáty u spřátelených obchodníků. „Začínali jsme s nulou, první ročník jsme odjeli s kloboukem za muziku. Tomáš Tesař tipoval hudebníky plus sám hrál, když bylo potřeba, a všichni to dělali z nadšení, bez nároku na honorář.“ A lidé doopravdy přišli – hned na první Otevřenou ulici jich vyrazilo dvě stě.
Politická vůle
Stejně jako v roce 2010, i v roce 2014 vyhrálo volby v Kolíně hnutí Změna pro Kolín a starostou se podruhé stal Vít Rakušan, který v Kolíně nastartoval skutečné změny. „Sympatickej mladej kluk s přehledem a obrovským tahem na bránu. Začal razit pozitivní přístup ve smyslu, že věci jdou. To byl jeden z impulsů pro Otevřenou ulici: věděli jsme, že podpora přijde,“ vypráví Filip, který se v roce 2014 stal zastupitelem. „Nejsme město, kde bychom spolu nějak zápasili. Naopak máme možnost kdykoli zavolat starostovi, místostarostovi a ti se nám vždycky pokusí vyjít vstříc,“ dodává. Na druhou stranu je pozice v zastupitelstvu svazující: aby nebyli nařčeni z klientelismu, je nutné přísně dodržovat všechny regule, nepřekračovat termíny apod. „Když je ale někdy potřeba posekat trávu, je možné přehodit plány a trávu posekat dva dny před a ne až po akci. Jsou to drobnosti, které hrozně pomáhají,“ pochvaluje si Filip. Je to dané také tím, že Kolín není tak velké město. Parta z Otevřené ulice se se starostou zná – a on sám jejich akce navštěvuje. „Funguje tady spojení s radnicí, která není někde nahoře, ale mezi lidma,“ říká Filip.
Tým
V Kolíně se podařilo poskládat tým lidí různého ražení, každý má na starost něco jiného. „V nejužší radě jsme tři, ale pomáhají všichni partneři a kamarádi okolo. V širším týmu je kolem sedmi osmi lidí, kteří jsou zapotřebí přímo na akcích,“ vypočítává Filip. Podobné akce přitahují podobně smýšlející jedince a aktivní obyvatele, kteří mohou nabídnout svoje schopnosti a znalosti. „Díky letošní Ulici jsme poznali spoustu zajímavých lidí. Nově třeba Samuela Titěru, který pořádá vzdělávací konference TEDx a se kterým jsem se dohodli na další spolupráci. Rádi bychom využili jeho znalostí a kontaktů, aby se i v Kolíně rozjela možnost zajímavých setkání,“ vysvětluje Filip. Parta Otevřené ulice současně hledá do užšího týmu pořadatelů i zástupce mladší generace. „Zacílení na děti a mladé lidi je nesmírně důležité, aby se naučily užívat veřejné prostory, aby se třeba nebáli vstoupit na trávník v parku, protože ten park tam od toho je,“ říká Filip.
Lokalita
Při rozhodování, kde rozložit pouliční obývák, hrála kromě atraktivity prostředí roli i dostupnost. Pořadatelé nechtěli kvůli akci uzavírat ulice, řešit zábory apod. Chtěli akci udělat co nejjednodušší po stránce organizace i přístupnosti. „Zvolili jsme místo u kostela svatého Bartoloměje, což byla skvělá volba, protože tahle ulice je jednosměrná, takže stačilo dát jen zákaz stání a klaplo to. Navíc chrám svatého Bartoloměje je kulisa, která nám obrovsky pomohla,“ vzpomíná Filip. První dva ročníky probíhaly u kostela, ale protože mělo dojít k jeho rekonstrukci, pořadatelé setkání přestěhovali. Za léto zvládli devět akcí, každou středu, v různých lokacích. Vyrazili k řece, do parku, vrátili se k chrámu. „I když máš koncept stále podobnej, tak letos jsme se stěhovali, což bylo organizačně daleko náročnější. Vyzkoušeli jsme si jiný model, byli jsme jak cirkusáci a dva měsíce jsme strávili na cestách. Díky tomu jsme zjistili jednu důležitou věc: sousedská setkávání se mohou odehrávat v jakémkoli prostředí, protože není důležité kde, ale s kým. Navíc jsme objevili další krásná místa.“
Dalším významným místem, kde parta z Otevřené ulice pořádá své akce, je místní vodárenská věž. Ta byla původně dokončena v roce 1930 podle projektu architekta Františka Jandy, později okolo ní vzniklo rozlehlé kolínské sídliště, kde dnes žije 20 tisíc z celkem 30 tisíc obyvatel Kolína, a vodárna chátrala. „My všichni sídlištňáci, já, Hanka, Vítek, jsme tu zažili strašně moc: první lásky, východy slunce, loučili jsme se tu s mrtvými kamarády... Tohle místo je pro nás velmi důležitý a významný a proto tady slavíme každý rok narozeniny,“ říká Filip. Slavnostní otevření zrekonstruované vodárny v roce 2015 probíhalo v duchu 30. let a přišly se podívat tři tisíce lidí.
Finance
Parta Otevřené ulice má výhodu, že v jejím kolektivu jsou umělci, kteří mohou akci „udělat“. Další výhodou je napojení na město, které půjčuje židle a stoly a pomáhá s přípravami. Náklady na jednotlivé akce jsou překvapivě nízké. Navíc, s dostatečnou politickou podporou přichází i podpora finanční. „My si žádné peníze nevyplácíme, ale potřebujeme peníze na provoz, tzn. na kapely, fotografy, židličky, odpadkové koše... Rozpočty našich akcí se pohybují okolo 2–3 tisíc na jednu,“ říká Filip. Po prvních dvou letech úspěšného konání Otevřená ulice požádala o příspěvek města. „Stali jsme se součástí rozpočtu města, takže máme řádek a na naše akce máme vyčleněno 70 tisíc korun na rok, během kterého stihneme asi čtrnáct akcí. Nejdražší bývá adventní slavnost a pak akce u vodárenské věže,“ přibližuje Filip.
Komunita
Aby podobné akce mohly úspěšně pokračovat, je třeba podpora komunity – a naopak: posilování komunitních vazeb je pro spolek Otevřené ulice zásadní. „Moc nás potěšilo, když se k nám hned první rok přidaly holky z projektu Kostlivci ve skříni – vytáhneš ze skříně starý hadry, dáš jim je, ony je prodaj a výtěžek jde na charitu.“ Letos se spojili s iniciativou Blešák na vzduchu, což je myšlenka sousedských bazarů, kam se může kdokoli přidat. „Společně jsme se dohodli na třetí ulici v parku a Komenskýho park byl plnej: půlku zabraly holky s blešákem a v druhý jsme udělali obrovskou galerii krásnejch fotek s názvem Těla básní. Hrála hudba, fungovaly stánky a park žil,“ libuje si Filip. Podobné propojování je vlastně cílem celé akce. „Já tomu říkám, že vytváříme obývák, kam rozvěsíme obrazy, pustíme hudbu a pozveme lidi, ať si jdou popovídat. Nejde primárně o to, někoho bavit, ale zprostředkovat lidem kontakt,“ vysvětluje Filip a dodává: „Jde o to, aby spolu lidi začali zase mluvit, osobně, ne přes sociální sítě. Myslím, že to pochopili. Přijdou a pak píšou ‚jé, já jsem potkala Martinu, kterou jsem neviděla deset let a skvěle jsme si popovídaly!‘" A někomu jde prostě jen o to, aby druhým udělal radost. „Letos nás oslovil jeden pán, že má ohromný množství stavebnice lego – a na každou akci ho přinesl hromady, rozložil je na deky a děti si mohly hrát.“
Nikoho nenaštvat
Parta Otevřené ulice se vždy snaží o to, aby jednala korektně a pokud možno nekonfliktně. Protože zábory ulic jsou složité a omezení provozu rozladí řidiče, v Kolíně vybírají místa, která nepůsobí zbytečné kolize. „Letos v parku u řeky to bylo krásné a vůbec nikoho jsme neštvali!“ raduje se Filip. Opatrnost je nutná také v případě politické angažovanosti pořadatelů. Hanka Morová je zaměstnankyní odboru školství a má na starost kulturu a sport. „Sice nám pomáhá, že máme dveře na spoustě míst otevřené, ale nechceme toho zneužívat. Sám někdy cítím, že zase chci něco extra... S těmito výhodami musíme zacházet opatrně, velmi jemně, abychom nikoho neštvali. Protože my nikoho nechceme štvát!“ vzkazuje Filip. „My chceme jen udělat prostor, nic z toho nemáme, ale rádi bychom, aby se změna, kterou sem Vítek přinesl, nastartovala a projevila se i v mezilidských vztazích.“
Filip Šádek: „Na józe jsem si vylosoval kartičku: Dávej, dávej a nic neočekávej.“
Kolínský zastupitel, podnikatel v oboru IT, kulturní fanoušek a nově také zahradník. „Obor, ve kterém podnikám, je velmi specifický a chybí tam určitá kreativita. Umělci se dívají na svět úplně jinak a to mě začalo bavit. A protože jsem součástí několika odlišných světů, mohu je navzájem propojovat,“ říká ke své roli v celém projektu.
