www.theatlanticcities.com
Neexistuje žádný dobrý způsob, jak se na to zeptat, aniž by člověk vypadal jako hlupák, ale já jsem se takto zeptala: Potřebují zdravotně postižené osoby skutečně parkování zdarma? Ano, potřebují vhodně rozměrově uzpůsobená parkovací místa. Ale města v USA podivně smísila řidiče, kteří potřebují vhodnou výšku obrubníku pro nastoupení do vozidla, s lidmi, kteří jsou příliš chudí, aby za to zaplatili. Obě skupiny totiž nejsou nutně jedna a tatáž. Negativní dopad bezplatného parkování pro osoby se zdravotním postižením se projevuje ve zneužívání těchto zón. V důsledku toho se strategie parkování města stává neefektivní pro městskou pokladnu i životní prostředí.
Důkaz tohoto politicky citlivého případu pochází z výzkumu dopravního centra Kalifornské univerzity, prováděného pány Michaelem Manvillem a Jonathanem Williamsem ( www.uctc.net ). Oba pro začátek argumentují, že parkování pro invalidy zdarma ohrožuje úspěšné nasazení systému chytrého parkování a zpoplatnění, masivně zaváděných v amerických městech, které se snaží řídit poptávku po parkování v reálném čase. Systémy dynamického zpoplatňování pouličního parkování nefungují dobře, pokud velká část lidí za parkování neplatí (vozy handicapovaných s příslušným označením zpravidla mohou parkovat zdarma na každém zpoplatněném stání). „Cenový systém funguje pouze tehdy, když lidé, kteří nezaplatí, nemohou využít danou službu. Každý den téměř bezmyšlenkovitě pohlížíme na ceny přidělené toustovačům, televizorům či benzínu, ale celá tato konstrukce .éby se rozpadla, pokud by 20 procent populace mohlo mít tolik benzínu, kolik se jim zlíbí, kdykoliv se jim zlíbí a bez ohledu na cenu.“ (citace z časopisu ACCESS, vizte link výše).
Otázkou však zůstává, zda mnoho lidí tak činí, protože jsou skutečně handicapovaní, nebo zda podvádějí, aby se vyhnuli poplatku za parkování. Neoficiální důkaz poskytla skrytá kamera americké televizní společnosti CBS, umístěná před místní posilovnou, kam přijížděli její návštěvníci, umístili své tabulky handicapovaných a zdravě vykročili do posilovny řádně si zacvičit. Je zřejmě opravdu snadné získat v Kalifornii tabulku s označením handicapované osoby. Dokonce oční lékaři či chiropraktikové mohou vydat svým pacientům potřebná osvědčení.
Aby zjistili, jak rozsáhlá tato neblahá praxe je, Manville a Williams vyslali pozorovatele, aby počítali množství parkovacích míst, počet handicapovaných osob a nezaplacených parkometrů (parkovacích hodin pro jedno parkovací místo) ve 13 městských čtvrtích s různými sazbami za parkovné. Předmětem pozorování bylo téměř 5 000 parkometrů, to je 13% placených stání ve městě, v různých denních dobách. Z 11 300 pozorování bylo 61% parkometrů obsazeno, ale méně než polovina parkujících vozidel zaplatila a 27% z nich vykazovalo označení pro invalidy. První graf vlevo ukazuje rozdělení všech obsazených parkovacích míst (v některých případech lidé nezaplatili, protože byl přístroj rozbitý, nebo měli nějaký druh vládního povolení).
Druhý graf ukazuje pouze obsazená, ale nezaplacená parkovací místa. Celá polovina z nich byla označena tabulkou pro osoby se zdravotním postižením. Nejen že tito lidé za stání nezaplatili, dokonce i překračovali povolenou maximální dobu stání. Téměř 40 procent všech hodin parkometrů sledovaných ve studii bylo využito lidmi s označením handicapovaných osob.
V průběhu jediného dne v březnu 2010, na jednom bloku Flower Street ve finanční čtvrti Los Angeles výzkumníci sledovali každou minutu obsazenost parkometrů a získali tento graf:
Vozidla s označením handicapovaný tak zabrala 80% času parkometrů v daný den, kde hodina parkování stojí 4 dolary (cca 80 Kč). Účinnost výběru parkovného se tak snížila na alarmujících 28 centů na hodinu (cca 6 Kč).
Manville a Williams netvrdí, že bychom měli zcela zrušit parkování pro handicapované. Nicméně argumentují, že neexistuje žádný dobrý důvod, aby bylo parkování zdarma, zato existuje spousta důvodů, proč by zdarma být nemělo.
Uvádějí to takto: „Přerozdělení příjmů prostřednictvím výhody pro handicapované parkovat zdarma má smysl, pokud většina lidí se zdravotním postižením má nízké příjmy; pokud nízkopříjmové osoby se zdravotním postižením pravidelně používají parkovací hodiny, a pokud většina lidí s označením pro handicapované jsou opravdu handicapovaní. Existuje dobrý důvod pochybovat o všech těchto tvrzeních.“
Nebo ukázat častý případ na konkrétním příkladu: Když si bohatý bankéř zlomí nohu na surfování na kitu a pohybuje se o berlích, dává smysl, aby mohl zaparkovat na vyhrazeném místě pro handicapované. Nedává však smysl, abychom ho nechali parkovat všude zdarma. (Citace z časopisu ACCESS, vizte link výše.)
