Ještě než představím ty nejzákladnějsí a zároveň nejdůležitější myšlenky úspěšné městské přeměny, je nutné se dotknout genderové situace na konferenci: hned na první vybrané přednášce, Sustainable districts: putting the right structures in place/Udržitelné čtvrti: jak je zavést, stáli na pódiu výhradně muži. Totéž platilo i ve čtvrtečním příspěvku A sustainable society: what needs to get done/Udržitelná společnost: co je třeba udělat. Ve Vídni, která dala světu gender mainstreaming, poněkud překvapivě. Udržitelná společnost bez zastoupení žen? Genderově vyvážená dramaturgie by pro příště měla být prioritou.
I zde, jako na všech konferencích týkajících se budoucnosti měst, zaznívaly otázky po smart city. Co to znamená? Scott Cain, obchodní ředitel společnosti Future Cities Catapult, v této souvislosti vymezuje tři základní témata: na prvním místě stojí kvalita života, na druhém (ideálně obnovitelné) zdroje a teprve na třetím inovace, díky kterým se dosahuje dvou předchozích cílů. To je velmi důležitý bod: o technologie nejde především, jsou pouhým užitečným prostředkem. Je třeba si to neustále připomínat, obzvlášť v době, pro kterou je slovo „smart“ synonymem „technologie“, ačkoli často je zbytečně drahá a často také systémově nefunkční.
„Inovace není znakem kvality. Měli bychom využívat inovací, ale inovace samotná nestačí.“ Wolfgang Frey, Frey Architekten, průkopníci udržitelné architektury
Ohledně kvality života se pak probírala především následující tři témata: sociální inkluze, tedy rovnoprávnost pro všechny (s ohledem na pohlaví, věk, rasu, náboženství či zdravotní stav), dostupná zdravotní péče a samozřejmě kvalita okolního prostředí. Michal Olszewski, zástupce starosty ve Varšavě, hovoří o tom, že inkluze je konstantní, nekonečná práce, stejně jako okolnosti života ve městě se neustále mění a vyvíjí. Není proto snadné najít jednoduchý recept a je třeba neustále reagovat na aktuální změny. Inspiraci lze najít všude, ale není možné slepě kopírovat; vždy se musí brát zřetel na jedinečnost konkrétního místa.
Všechny zmiňované principy chytrého města nyní mnohá města a společnosti testují (velmi často ve spolupráci s dalšími aktéry, jako jsou akademie, inkubátory a další). S myšlenkou udržitelnosti a dostupnosti zdravotní péče a široké sítě služeb vznikají nové čtvrti, jako je například Aspern Seestadt ve Vídni, multifunkční čtvrť 21. století. Počítá s až 20 tisíci pracovními místy, stejně jako s 20 tisíci obyvateli této rezidenční čtvrti. Domy získávají energii ze slunce, na zelených střechách se pěstuje zelenina, která poté putuje do místních restaurací.
„Naprosto zásadní je mít koncept rovných příležitostí.“ Gerhard Schuster, ředitel rozvojové agentury wien 3420, která „vyvíjí“ Aspern Seestadt
Je inspirativní nahlédnout, co všechno se už dnes děje u sousedů, ale nejsou to jen nové čtvrti, které mohou nést nálepku chytrého města. Stačí se zaměřit na drobné změny, které zlepší kvalitu života ve městěch. Se zdravým životním prostředím souvisí snižování počtu automobilů a s nimi i nezdravého CO2 ve vzduchu. Město s krátkými pěšími úseky podpoří jednak chodce, a potom také oživí ulice měst, které se s vyššími počtem obyvatel automaticky stanou bezpečnější.
Co je velmi důležité a co může podpořit každá obec či město, je pocit sounáležitosti se svým okolím. Pocit, že do tohoto města patřím, jsem jeho součástí a jsem schopný se podílet na změně k lepšímu, neboli participace občanů. Revitalizace starých městských oblastí, a nemusí to být pouze průmyslové areály, ke kterým mají byvatelé vztah, posiluje místní komunitu a lidé se navíc rádi zapojí do aktivit, jež mají „jejich“ město oživit. Revitalizací se tedy myslí jednak oživení městských částí s účastí místních obyvatel, a pak také třeba multifunkčnost takových projektů. Wolfgang Frey, který se podílí na přeměně Freiburgu na „nejudržitelnější město“, uvádí jako příklad zastíněné fasády, které redukují teplotu v domech; podobně funkční jsou zelené střechy, na nichž lze pěstovat jídlo. Wolfgang Frey zmínil i další klíč k úspěšné revitalizaci či jakékoli změně: důležité je zajistit financování. Pak už je možné všechno.
„Růst města je bolestný proces.“ Michal Olszewski, zástupce starosty ve Varšavě
A s tím souvisí další, ne-li vůbec nejdůležitější myšlenka nejen chytrého města, ale i realizovatelnosti jakýchkoli smysluplných změn: spolupráce napříč obory i státní a soukromou sférou. Zásadní je výzkum a diskuse. Sdílení zkušeností. Vzájemná inspirace. Všichni účastníci konference, které jsem měla možnost slyšet, hovořili o praxi „learning by doing“ – volně přeloženo jako metoda pokus a omyl. Čím více lidí či skupin bude v projektu zapojeno, tím více se sníží zklamání z případného neúspěchu. Protože jedině praxe, třebaže nezdařená, umožní prožít pocit „zkusili jsme to nejlepší, příště to třeba vyjde“.
„Zkusil jsi to. Selhal jsi. Nevadí. Zkus to znovu. Selžeš znovu. Selžeš lépe.“ Samuel Beckett, dramatik a prozaik
Ostatně právě těmto nezdarům byl věnovaný odpolední blok o omylech na cestě k lepším městům, a zároveň vrchol dvoudenního přednáškového panelu, tzv. Fuckup night. Právě zde se mohli účastníci konference přesvědčit o tom, jak inspirativní může být neúspěch. Přednáška patřila k těm nejlepším jak do informací, tak do emocí. Úspěch na konci dlouhé cesty je dojemný. A čelit opakovanému neúspěchu chce kuráž. Za příklad sloužila vídeňská Mariahilferstrasse, obchodní tepna, která se v posledních letech proměnila z frekventované silnice na pěší zónu. Lidé proti navrženým změnám protestovali, zodpovědná zástupkyně starosty Maria Vassilakou dennodenně čelila jejich nesouhlasu, při realizaci se mnoho věcí nepovedlo (a ona se jim dnes směje a ironicky je komentuje), ale nakonec je Mariahilferstrasse ukázkovým příkladem sociální inkluze přímo v centru města. Zde se můžete podívat na klip, který údajně významně přispěl ke změně přístupu obyvatel.
Dalším příkladem je Stuttgart, kde chtěli přimět řidiče, aby místo automobilů jezdili městskou hromadnou dopravou. Nejprve zavedli sankce pro vjezd motorových vozidel a zároveň snížili ceny jízdenek na městskou dopravu – aby motivovali lidi ke „zdravější“ dopravě. Tento model ale vůbec nezafungoval; pro motoristy nebyla představa levnější hromadné dopravy lákavá. Město se rozhodlo čelit jejich pohodlí a lenosti jinak: vytvořilo aplikaci Mobility Budget/Rozpočet na mobilitu, kde může každý vidět jednak srovnání cen za jízdu vozem a městskou hromadnou dopravou, jednak zde najde užitečná doporučení a dokonce i motivační hry. Díky tomuto kreativnímu přístupu se podařilo změnit chování lidí: „Nikoli sankce či zákaz, ale možnost volby způsobila posun v mobilitě,“ říká Marcus Willand, člen týmu ve společnosti MHP, který vyvíjí řešení udržitelné mobility.
Nakonec se sluší říct, že právě konference, jako byla Urban Future ve Vídni, pomáhají zprostředkovat důležité informace, kontakty i poučení a na cestě k městské přeměně jsou užitečné. Ta příští se bude konat v Oslu v květnu 2019. A poslední myšlenka, kterou na konferenci pronesl Erik Aasheim, bývalý novinář, nyní poradce ministrů klimatu a životního prostředí v Norsku: „Města reagují rychleji, jsou skutečnými šampióny změny. Města tlačí vlády dopředu a přibližují budoucnost.“ Budoucnost je teď a města jsou jejími vlaštovkami.
