V globalizujícím se světě jsou informace konstitutivní zdroje a ekvivalentně i tvůrčím lidským kapitálem schopným zpracovávat tyto informace a získávat z něj poznatky. Státy, regiony a města, aby se efektivně rozvíjely (a konkurovaly), musí tyto zdroje nepopiratelně mít, ale v jiném stupni a na různých úrovních. Specifickým příkladem jsou chytrá města, v nichž se rozsáhlý proces prostorové transformace informací odehrává v mnoha sférách fungování města, v závislosti mimo jiné na technologickém pokroku, v kulturních modelech, dostupnosti finančních prostředků, ale bohužel i politickém populismu.
Srovnáme-li asijská a evropská chytrá města mezi sebou, lze konstatovat, že v prvé řadě jsou Evropská města sobě mnohem podobnější než Asijská města (to vyplývá především z historické minulosti a sjednocení rozvoje cílů Evropské unie). Rovněž vzájemně spolupracují a sdělují si navzájem nezbytné informace v oblasti zavádění inteligentních řešení měst (projekt Ruggedized). Zaměřují se především na snižování znečištění ovzduší a činností zaměřených na účinné využívání energie při současném zlepšování kvality života obyvatel měst.
V Asii jsou procesy tvorby chytrých měst silně diverzifikované (v důsledku mimojiné rozdílů v politickém systému). Japonská města se soustředí na řešení domácích problémů (stárnoucí společnost, energetická krize); na základě podrobné předběžné analýzy přijímají dlouhodobá opatření.
Jihokorejská města jsou zase obchodními centry s všudypřítomnou konektivitou a postavená na zelené louce (v Evropě neexistuje žádné takové chytré město); nicméně byly postaveny bez zohlednění sociálních aspektů města, například nedostatečný prostor pro trávení volného času).
Malajsijská Kyberjaya se vydala cestou rozvoje směrem k chytrému městu poté, co nebyla zařazena do Multimedia Economic Corridor (obdoba Silicon Valley) a stala se technologickým střediskem pro tvorbu a vytváření clusterů a špičkových inovativních technologií.
Mnoho podnětů pro rozvoj čínských chytrých měst připravila čínská centrální vláda. Čínské město Hangzhou je alespoň zčásti řízeno umělou inteligencí a je městem, které „posiluje“ společnost v bezprecedentním měřítku (má obrovský rozsah soukromých údajů o každém obyvateli). Pokud jde o chytré městské státy (Hongkong, Singapur), je kladen důraz na zlepšení kvality života obyvatel měst, včetně poskytování podpory místním komunitám.
Asijská města jsou "technologicky smělá", zavádějí rychlejší a technologicky pokročilejší řešení (samozřejmě včetně těch nepovedených, např. v čínském Ningbo) než Evropská města. Například v Asii je velmi rozšířený koncept internetu věcí (IoT), který se často realizuje jako jeden ze základních motorů vývoje. V Evropě je tento koncept méně běžný a rozsáhlý a také má odlišnou strukturu. Silný ekosystém IoT je však nezbytný pro dosažení vysoké úrovně pokročilého technologického vývoje, který byl získán právě v Asii a panuje všeobecný konsensus, že je nezbytností pro transformaci měst formou služeb, tj. namísto nákupu a implementace inteligentních pouličních senzorů, města kupují a zavádějí inteligentní mobilitu.
Navzdory významným předpokladům rozvoje chytrých měst (lepší kvalita života, energetická hospodárnost atd.) zůstávají v oblasti vlivu politiků; koncept chytrého města se v politické hře stává "hezky znějícím" argumentem, poutavým sloganem, jímž politici slibují různé revoluční změny (zapomínají, že přechod na chytré město by měl být zaváděn spíše evolučně, aby byl předem náležitě analyzován). Města, která se nacházejí na politickém bojišti, nemají naději na udržitelný rozvoj v dlouhodobé perspektivě. Velmi často pokřivuje koncept chytrých měst implementace jediného inteligentního řešení, bez propojení (nebo plánu s ním souvisejícího) s jiným řešením (nebo systémem). Nekoordinované zavádění i těch nejinovativnějších technologií se nepromítne do zvýšení kvality života obyvatel měst a skončí pouze v plýtvání veřejnými fondy.
V této perspektivě rozvoje myšlenky chytrého města na obou kontinentech lze klást důraz na rostoucí popularizaci. Zdá se, že chytřejší města alokují zdroje pro zlepšení kvality života obyvatel měst, což usnadní vytvoření důležitých sociálně-ekonomických přínosů. Avšak za tímto účelem jsou potřební zodpovědní politici, kteří se budou řídit nejen soukromými zájmy, ale také (nebo pouze a výhradně) přínosy pro město, tj. jeho obyvatele, který se dnes zdá být jedním z nejobtížněji splnitelných úkolů.